Prdec - Pardubice Hradec

5.4.2010

Velikonoce OK1OHK




V neděli jsme se, jako již tradičně, zúčastnili Velikonočního závodu z kóty Vyhnanice JO80BF.
Letos bohužel po dlouhé době bez dětí. To nám však samozřejmě nebránilo rozdávat body v dětském závodě na všechny dostupné značky. K naší radosti se takových našlo víc a mám pocit, že se děti nenudily. Počasí paráda, takže jsme byli v sestavě Míra, OK1MJS, Radim OK1MJT, Jirka OK1NVJ a Martin OK1FMS zcela spokojeni. O tom, kdo na závodě co dělal, nejlépe napoví fotky!




Štítky: ,

3.3.2010

QRP contest pohledem hradecké části PRDCE

Přes maximální přípravu a dokonalou logistiku, se náš tým ráno v den konání contestu rozpadl. Přesto jsme vyrazili. Bohužel ne na plánovanou kótu, ale na Chlum JO70UG. Neměli jsme odvahu testovat schopnosti Pragy V3S v hlubokém sněhu na Vyhnanicích.
I v omezeném počtu účastníků se nám podařilo postavit pracoviště. O naší snaze být na čerstvém vzduchu a nejen vysílat, hovoří níže uvedené fotografie. Kdo by nás považoval za změkčilé, tak se mýlí, protože bojovat s nákladním autem se závějemi je mnohem náročnější než dojet na kótu na běžkách. A to nehovořím o našich pocitech při jízdě zpět do HK se zamrzlými brzdami.

Štítky: , ,

27.5.2009

32. ročník MČR Soutěže dětí a mládeže v radioelektronice


Stává se již tradicí, že chlapci z PRDCE se podílí na organizaci této krásné soutěže. Nejen, že organizují okresní kola (ve svých okresech), organizují i krajská kola a organizují i MČR. V letošním roce to byla jen hradecká část PRDCE.

V PRDCI nedošlo k rozkolu po loňském mistrovství, to jen poznámka ke škarohlídům, kteří nám nepřejí naše vřelé atd...vztahy.

Prostě se tak stalo. A v DDM Hradec Králové, kde má zázemí OK1OHK (tedy hradecká část PRDCE-již výše zmiňovaná), se konalo mistrovství České republiky. Všechno zásadní jsem napsal do novin, časopisů a dalšího (doufám, že vše vyjde, protože psát o jedné akci několikrát jinak je pro chlapce původem z dědiny boj). Co jsem nenapsal jsem zveřejnil na www.barak.cz nebo na www.infohk.cz, vždy v sekci "NOVINKY".
Zde Vám nabídnu pohled trošku jiný. Podíváme se na ředitele soutěže, který při předávání výsledků stál téměř bos. Ukáži Vám jednoho vedoucího družstva, který při vyhlášení padal únavou (únavu způsobila přílišná péče o svěřence). Nakonec jsme mu museli přivolat dozor.

Jsem si jist, že mi určitě bude chtít někdo natlouct. Já se nedám a budu utíkat a utíkat.























































Nakonec si dovolím umístit foto organizátorů a rozhodčích. Hlavně proto, že jsem tam i já.
O Mistrovství České republiky tentokrát nevážně psal Vojtínek OK1ZHV.

Štítky: , ,

13.11.2008

O členy sdružení Prdec se zajímá FBI !

...tak přesně tohle si mohli myslet pošťáci, když mi včera doručovali rozměrnou obálku s odesílatelem „U.S. Department of Justice, Federal Bureau of Investigation…..“ Pro jistotu ji oproti zvyklostem ani nepřeložili, v takhle krásném stavu mně dosud žádná zásilka formátu A4 nedorazila.
A co bylo uvnitř? V polovině července jsem ani nevím jak, uprostřed noci skončil u rádia. Na pásmu 40m a PSK31 jsem objevil zajímavou volačku – K3FBI – chvíli jsem ji sledoval, skutečně, FBI slavila sté narozeniny a značku K3FBI aktivoval Jay, NS4J – speciální agent FBI na penzi.
No a uvnitř té krásné obálky s označením úřední pošty a hrozbou pokuty 300 USD při zneužití pro soukromé účely, byl krásný pamětní list a QSL lístek. Jak konstatoval Vláďa OK1IVZ, na tom listu už chybí jen fotka Al Capona. A Martin OK1FMS jen suše konstatoval „Kdyby ti takováhle obálka přišla před 25 lety, asi bys tady takhle s námi neseděl.“ Tak se také pokochejte pohledem na pamětní list radioamatérů z FBI.







Zdeněk OK1NZJ

Štítky:

12.9.2008

Požár v podání členů OK1OHK a Prdec :-)









To se nedá vymyslet, to se musí zažít - se svojí XYL Karlem jsme byli "vyvenčit" naše kola značky Bobeš a Karel. U Labe, asi 2 kilometry od QTH Martina OK1FMS, jsme našli velký doutnající pařez, který se silným větrem rozhořel a ohrožoval porost na břehu. Láhev se sodovkou jen uhasila plameny, ale jinak nepomohla. Musela nastoupit součinnost mezi členy Prdce. Stručný telefonát Martinovi, po chvíli zásahová Felicie Pickup následovaná cisternou Liazkou s Martinem za volantem. A čítanková akce členů Sboru Dobrovolných Hasičů Lochenice. Docela jsme koukali, kolik toho pařez "spolykal", než přestal doutnat.

video

Štítky: ,

PAG - z pohledu Bobeše OK1NZJ

My všichni na molu v Zadaru

Před apartmánem

Vojta OK1ZHV a Marek OK1MV

Hezká těla Vojty a Bobeše

Na pláži

Hrajeme "Tetris"


Jak již Vojta OK1ZHV anoncoval, první týden září hradecká sekce sdružení Prdec zorganizovala výjezd do 9A pro radioamatéry a digitální fotografy. Vojtův deníček podaný formou beletrie bude následovat, zde "jen" krátké postřehy od Bobeše OK1NZJ.

Osoby a obsazení:
Náčelník: Vojta OK1ZHV
Podnáčelník Zdeněk OK1NZJ (Bobeš) + fotograf
Tlumočnice a kuchařka: Velká Terka (obojí dokonalé) + fotografka
Webmaster: Vojta (Pidlich) - web bude :-) + fotograf
Radioamatér: Marek OK1MV (Mourek) + fotograf
Fotografky: Malá Terka, Míša, Jitka

Věkové složení: zhruba 13-14-16-17-17-17-48-51 bez bližší specifikace

Technika:
WW Transporter, Yaesu FT-857, 2 x Yaesu FT-817, Kenwood TS-480SAT, tuner LDG AT-100Pro, zdroj Alinco DM-330MVE, anténa Inverted vee. Canon EOS 400D, Canon PS G9, Minolta Dimage Z3, Canon PS 530, Canon PS 540, Panasonic FZ30, Canon EOS 20D, Canon P3 IS, Olympus mju 750. Plno přehrávačů, sem tam nějaký notebook.

Stručné postřehy: CO jsme Zvojtili a jiné pamětihodnosti aneb – každý má své zářezy:
(psáno nikoliv chronologicky, ale jak si Bobešova sklerotická hlava postupně vzpomíná)
  • Vojta zapomněl: zdroj k radiostanici, máslo, kafe, notebook pro fotografy, flašku.
  • Bobeš zapomněl: notebook pro fotografy, flašku i zdroj vzal.
  • Pravdou je, že fotografové se předem s prosbou o notebook neozvali.
  • Krátce po odjezdu se ozvalo „Vy si z toho děláte srandu, ale jestli se ty hnědý podšálky ztratí, budete muset pít z těch rozpálenejch bílejch. A to se fakt nedá.“ Vydrželo nám to komplet celou dobu pobytu i cesty domů.
  • před Budapeští jsme chtěli jet podle GPS. Skončili jsme ve skladištní oblasti na kraji města u supermarketu.
  • Když Bobeš vyzvedával lístek na dálnici, najel moc daleko od výdejního stojanu. Plná flaška Coca Coly, bydlící ve dveřích, se po jejich otevření nenávratně skutálela do chorvatského vnitrozemí a Bobeš se málem uškrtil na bezpečnostním pásu.
  • Velká Terka neustále volala na Pidlicha, že jí z bezpečnostního pásu dělá korzet.
  • Diskuzi o tom, že ta skupinka postarších lidí bude asi na parkovišti na začátku Chorvatska grilovat, ukončilo to, že si jeden z nich oblékl bílé roucho a z přenosného grilu se stal přenosný oltář.
  • Poslední zastávka na parkovišti před příjezdem se vyznačovala silným větrem. Naší nejlehčí slečnu, Jíťu, nám vítr málem odvál. Zaujal nás jeden Pražák, který kolem nás projel snad čtyřikrát. Zjevně čekal na kolegu v druhém autě. Každopádně vypadal podezřele a od druhého průjezdu jsme mu mávali.
  • Po příjezdu jsme měli zaplatit lázeňskou taxu, na apartmánech neměl být toaletní papír a ručníky.
  • Lázeňskou taxu jsme neplatili, na apartmánech byl toaletní papír a ručníky.
  • Místní cestovku jsme podle popisu z Čech nemohli minout. Byla to pravda, jen hledání cesty k ní nám v malinkém městečku zabralo 15 minut. Pak už jsme ji neminuli.
  • První den u vody – Míša vstoupila po kolena do moře a zařvala „Bacha, voda!“.
  • Na Vistách odmítalo fungovat ovládání radiostanice. Bobeš zvolil 10 let starý „záložní“ notebook. Ten se po prvním spojení s námi rozloučil „Na věčné časy a nikdy jinak“. Od toho momentu nový notebook s jankovitými Vistami začal fungovat na 1000 %. Žárlivec jeden!
  • Při poklidném provozu se zakouřilo z Vojtového interfejsu mezi počítačem a rádiem. Odlišnost – běžně se kouřilo z interfejsu mezi židlí a technikou.
  • Při ranním spojení ve fónii se Bobeš bavil s Moldavcem. Rusky, nahlas. Znamenalo to těžké psychické trauma pro Pidlicha, kterého to v 8:40 probudilo. Není na ruštinu zvyklý :-)
  • Bobeš při pravidelných ranních čtvrthodinkách ruštiny potřeboval připomenout, jak se rusky řekne „ostrov“. I zeptal se radioamatéra z Kaliningradu „How is in Russian language translated word ISLAND?“. Odpověď byla stručná: „OSTROV“. Reakce posluchačů už tak stručná nebyla :-)
  • Poslední vysílací večer Bobeš zjistil, že není pravda, že by pásmo 80 metrů bylo tak zarušené. Všimnul si totiž, že ranní Mourkovy pokusy s fónií byly sice neúspěšné, protože OK stanice ho buď neslyšely, nebo odmítaly vetřelce do svého kolečka, ale byly bez šumu. Kdežto digitální – no, darmo mluvit. Cvičně odpojil z notebooku zdroj a ejhle, notebook na baterii znamenal čistý příjem digitálních módů bez rušení.
  • Pidlich pravidelně psal spolužákům do školy SMS-ky, jak moc si užíváme. Závistivci mu pravidelně odpovídali jednotným oslovením. Bylo to "Zmr.e" - místo tečky doplňte d. Nejkrásnější SMS-ka prvního září zněla: „Jsme tady ve třídě. A to, že tady nejseš, se nám ale vůbec nelíbí. Zm.e !“
  • Zjistili jsme, že nemůžeme dělat rychlé pohyby (někteří starší 50-ti let).
  • V obchodech jsme vyžrali Ajvar. Totálně.
  • Malá Terezka zjistila, že pergolu u verandy zakrývají větve vinné révy a nad sušákem prádla je fíkovník. Obojí obsypané plody. I snažila se o totéž, co jsme provedli s Ajvarem.
    Jíťa si oblíbila kostkový cukr – asi pod dojmem vtipu Přijde pán do prodejny potravin a říká – „chtěl bych kilo kostkového cukru nebo nějakou jinou levnou bonboniéru pro tchyni“ :-)
  • Byli jsme se namazat léčivým bahnem v „kališti“ hned u pláže. Někteří z nás tak připomínali černou zvěř, že si Bobeše a malou Terku i ostatní turisté fotili.
  • Elektronici konstatovali, že uvařené nezamíchané špagety výrazně připomínaly ploché lepené kabely, výrobek bývalého n.p. Kablo Vrchlabí. Díky Míšo!
  • Chorvatům končí sezóna – z hospůdky na pláži nám odvezli hokej, fotbálek, v pět odpoledne nebyla v pizzerii pizza. Postupně zavírali stánky v Povljaně. Neřádi! Okolní civilizované státy se snaží natahovat sezónu co nejdéle. Holt už mají asi vyděláno.
  • Míša si celý večer stěžovala, že jí nesvítí lampička. Zjevně poslechla Cimrmanovu radu „Zkuste to bez drátů, milý Marconi!“ Po připojení do sítě svítila. Ta lampička.
  • Cestou zpátky se po vstupu do Maďarska našemu řidiči zdála být odbočka k budce, kde prodávali dálniční kupóny, podezřelá, a doufal v první benzinku. Ta nejbližší 200 km od přechodu, ji nevedla. Riskování ukončil snímek policejního radaru. Následující pumpa už kupóny vedla.
  • Na první benzince v Maďarsku jsme chtěli tankovat. K té opravdu první, jen 200 km od hranic jsme dojeli těsně před bliknutím rezervy. Pokus o načerpání mimo dálnici nevyšel, stařík obsluhující čerpačku u jakéhosi „JZD“ na kraji vesnice zjevně znal jen hrací karty, nikoliv kreditní.
  • Vojtu to natolik vyvedlo z míry, že i bez přispění Bobešovy GPS nabral směr zpět na Chorvatsko. Tak jsme si jeden asi 25 kilometrový úsek maďarské dálnice k nejbližšímu sjezdu projeli dvakrát. Vlastně třikrát.
  • Bobeš nechal nakonfigurovaný GPS záznamník na logování po jedné sekundě s vypnutým záznamem rychlosti. Pozůstatek Jedlové, kdy se natáčela letadla ve vzduchu („Blbý tábor a pozdravuj psa“.) Taky dobře, aspoň je cesta lépe zalogovaná a nenapadnutelná.
  • Velká Terka místo protlaku na zapečené těstoviny poslední večer omylem koupila směs na pizzu. Plnou oliv, které ½ z nás nejedla. Díky Terko za skvělý omyl! – my ostatní jsme se výborně najedli! Bylo to vynikající! Ostatní se také jen oblizovali a jako poděkování nám zanechali nesnědené olivy. Rádi jsme je dojeli. Skvělé! Malá Terka přejedením zcela odpadla a půl hodiny bezvládně ležela na verandě mezi sbalenými zavazadly. Ona olivy může.
  • Několik z nás dokonce po této skvělé večeři svůj talíř předmylo – vlastními jazyky :-) Zjistili jsme, že malá Terka a Bobeš mají tak dlouhé jazyky, že si dovedou oblíznout špičku vlastního nosu.
  • „Tys mně vyfotila kozy!“ Hlasitý výrok jedné nejmenované druhé nejmenované při experimentech s podvodním fotoaparátem. V tu dobu byla ve vodě a na pláži řada turistů z Čech, ale i Chorvaté rozuměli.
  • Vy jste ta divná skupina, co jich vždycky chodí do vody všech 8 najednou!“ – výrok prodavače ze stánku se suvenýry. Pravda, byli jsme nepřehlédnutelní, vzdálený pozorovatel nám mohl hádat věkový průměr 10 let. Místo toho byl krásně milosrdných asi 24 let :-)
  • Ten samý prodavač, když se mu naše slečny rozptýlily po stánku, poslal Vojtu a Bobeše, ať si v klidu jdou dát na zahrádku vedlejší restaurace pivo. Měl pravdu, slečny nakupovaly půl hodiny.
  • „Když jste ti radioamatéři, tak jsme vám dali apartmány s nejlepším balkónem (2. patro) z celé Povljany“ – majitel místní cestovky. Na krátkých vlnách jsme vysílali z verandy v přízemí. Onen balkón okupovaly naše slečny. My jsme na něj alespoň zavěsili střed drátové antény inv. vee.
  • Marek krásně srozumitelně do rádia artikuloval svůj volací znak. Nám ostatním ale jeho „My name is Marek“ nesmírně připomínalo „My name is Mourek…“ A Mourek mu zůstal :-)
  • Když jsme sedli do auta cestou zpět, náčelník Vojta nařídil, že chce vidět cestovní doklady. Markův jsme viděli za chvíli – po vykládce a nakládce půlky auta. Cestovní pas byl v tašce v zavazadlovém prostoru. Jako před odjezdem z Hradce.
  • Cestou tam jsme museli ukázat ověřená potvrzení od rodičů, že s námi jejich děti jedou dobrovolně. Chorvatský pohraničník nabádal Vojtu, ať ona lejstra důkladně schová. Ten samý pán na nás při zpáteční cestě mával, ať jedeme a nezdržujeme. Zase si na nás smlsnul Maďar, dal pokyn „Open the door!“ (nechápu proč, krásné čumáčky byly identifikovatelné i přes sklo) a s každým se osobně seznámil. Drobná předzvěst toho, co nás v Maďarsku čekalo.
  • Po dohledání Markova pasu se ještě Bobeš vrátil do apartmánu. Druhé klíče od auta. Byly na poličce v kuchyni.
  • Ve městě PAG si u benzinky před námi stojící Švýcar, věk 65+, pečlivě a pomalu umýval po natankování všechna skla auta. Přímo u stojanu a s frontou aut za sebou. Psychicky to nezvládl manželský pár s vozidlem „autoškola“. Nejdříve se šla podívat paní, pak se otočila, pokřižovala a šla k autu. Vyšel manžel, něco na Švýcara povykoval, pak se otočil k nám a výrazným hlasem opakoval „To je Evropská unia…“ Švýcar v klidu domyl auto a pak šel zaplatit. Po natankování jsme 10 metrů popojeli, aby autoškolští manželé mohli odjet. Jejich úsměvy a mávání zjevně znamenaly, že není EU jako EU.
  • Komáři jsou bestie a koušou! Poslední dva dny, ale o to intenzivněji.
  • Hráli jsme Tetris – naše kreace při chůzi po pětimetrovém pásmu kamení na pokraji vstupu do moře nic jiného nepřipomínaly :-) Teda někteří chodili plavat v botách, ti nás ostatní jen komentovali. Ale zase přišli o ten krásný adrenalin, když se ostrý kámen zabodnul do chodidla.
  • Jedné starší domorodé ženě se nelíbilo v Zadaru na molu, že jsme při skupinové fotce zabrali místo, kudy chtěla projít. Než by 10 sekund počkala, začala na nás něco ječet v domnění, že jí nerozumíme. Díky, Terezko, že jsi jí to oplatila stejným jazykem i tónem. S tím babizna nepočítala.
  • Sedmnáctiletá ve vodě zvolala: „Jé, tady něco plave!“. Šestnáctiletá pravila“ „Tomu se říká kondom.“ Sedmnáctiletá odpověděla: „Ale já to měla v plavkách…“
  • Cestou zpět se velké Terce a Míše zjevně zdálo, že se Pidlich nevrací v právě reprezentativním stavu. I postříkaly mu hlavu tužidlem na vlasy a vyčesaly krásného kohouta.
  • Stejné dva živly cestou domů v autě zjevně vyhlásily soutěž o nejpronikavější parfém. My starší jsme si vzpomněli na žákyni Emerovou v povídce Šimka a Grossmanna „Výchovný koncert“ – „Neznamená to ovšem, že Emerová se zlije tou lacinou voňavkou, po které se panu inspektorovi udělalo špatně…“ např. - http://www.volny.cz/jump/povidky.htm
  • Jakmile někdo usnul – v autě nebo u večerního filmu, vždy se našel ochotný „dobrák“, který ho u toho vyfotil. Že si účastníci zájezdu až takhle vzali k srdci větu „budete fotit vše, co před vámi neuteče“, jsme vážně netušili. Jeden odchovanec Bobeše - tč. student VŠ - pravil, "co chceš, dyk mají Bobešovu školu".
  • Malou Terku a Míšu jsme předávali v Litomyšli na parkovišti Terčiným rodičům. Po bouřlivých objetích účastníků zájezdu, která narušila jen pomalu projíždějící a nechápavě se tvářící hlídka Policie, se Bobeš chystal na cestu. Vyhrnul si vysoko tričko a opět se potřeboval pohodlně „nasypat“ do kalhot, které mu trochu sjely dolů. Maminka Terezky to komentovala ve stylu, že to měl udělat, když jeli ti policajti kolem. Že by určitě zastavili.
  • Po návratu zjistil Vojta, že má dva pasy. Oba cestovní. Každý na jiné jméno. Sklerotik se dosud neozval. Ale žalovat nebudeme. Počkáme.
  • Zato parfém nalezený v autě je Pidlichův.
  • Klínovému řemenu se cesta moc nelíbila. Ale vydržel až domů. Punčochy slečen na opravu nebyly potřeba.
  • Vojtovi bylo podezřelé, proč na nás cestou domů řidiči zejména náklaďáků blikají. Do okamžiku, než zjistil, že naši vzadu sedící „kočičáci“ na každé auto, které jsme míjeli, nadšeně mávají.


Seznam zářezů je otevřený, uvítám cokoliv, co se událo a já na to zapomněl.
Bobeš


Štítky: ,

31.8.2008

19. mezinárodní setkání radioamatérů Holice 2008

V pátek večer se v rámci 19. setkání radioamatérů v Holicích uskutečnilo neformální setkání v rekreačním zařízení Radost v Horním Jelení.Setkání probíhalo ve velmi přátelském duchu a všichni účastníci měli spoustu zážitků z prvního dne setkání, které si mezi sebou vyměňovali a zároveň zde probíhalo i několik neformálních diskuzí nad nejrůznějšími záležitostmi z radioamatérské techniky.

Štítky: , , , , ,

28.8.2008

PAG

Ahoj kamarádi,
chci Vás touto cestou informovat o výpravě dětí a mládeže do 9A. Výprava se koná od 28.8.2008 do 6.9.2008 a pořádá jí Dům dětí a mládeže Hradec Králové. Celou akci má nastrosti Vojtík OK1ZHV a Zdenda OK1NZJ (oba stálí členové spolku PRDEC). Nejen, že budeme barvit kůži, budeme fotografovat i vysílat. V éteru budou slyšet značky
9A/OK1MV/P, 9A/OK1NZJ/P a 9A/OK1ZHV/P. Provoz DIGI na KV pásmech, IOTA EU-170.
Po celou dobu povedeme deníček, abychom se s Vámi podělít o zážitky.
Pozdravujte za nás Holice.

Štítky: , ,

30.6.2008

DIRA II.- pokračování

Fotodokumentace


Vojta OK1ZHV













Zdenda OK1NZJ




















Štítky: ,

29.6.2008

DIRA II.

V letošním roce se opět část hradecké sekce PRDCE vypravila na dětské odborné soustřední do Jedlové v Orlických horách. Krom mladých amatérů a digitálních fotografů se na místo soustředění vypravili i letečtí modeláři.
A to je téma, o kterém Vám chci povyprávět. V radioklubu OK1OHK se objevil nový fenomén - RC modely letedel. Nakonec proč ne. Kromě Vojty OK1ZHV, Franty OK1XFC a Martina OK1FMS se připojují další. Mezi zatím poslední přírustky modelářů, členů OK1OHK patří Zdenda OK1NZJ. Ten využil přítomnosti zkušených modelářů k prvním krůčkům ve vzduchu. První lety byly nejisté, leč adrenalinové. Je pravdou, že lano od lyžařského vleku se nedá přeříznout křídlem z elaporu, ale prstolep vše zachrání. Při dalším letu již s vlastním startem nám Zdenda předvedl několik krásných akrobatických prvků (lopas, souvrat atd.). Přiznám se, že nikdo z účastníků leteckého podvečera to od nováčka na modelářském nebi nečekal. Poslední let Zdenda zakončil úžasným průletem kolem přihléžejících a "chytrých" pozorovatelů, atakoval elektrické vední a v zatáčce přistál. Tímto činem si vysloužil potlesk přihlížejících.
Nakonec uvedu pár zásadních vět, které při létání a následném rozboru letového dne zazněly.
1. Proč jsi si koupil letadlo s vysílačkou, když pro něj chodíš tak daleko? Zdendova manželka po jeho druhém bezpečném návratu na zem.
2. Já už chci na zem. Jako reakce na Zdendův výkřik během letu se ozvalo: vypni motor a začni se bát.
3. Otázka na člověk, který lepí příď větroně. Je to těžké řídit takový model. Reakce modeláře je nepublikovatelná.

Zjistili jsme, že v okamžiku, kdy nám krátké vlny obsadí naše koncesované mládí je dobré mít v záloze RC éro a několikrát se projít po louce, zasmát se a pokecat o něčem jiném než jsou antény DX a další.

Pokračování příště - snad.
Vojta OK1ZHV

Štítky: ,

21.5.2008

MČR dětí a mládeže v radioelektronice 2008

Komu se nelení, tomu se Jelení (Horní).

Upravené rčení platilo v plné míře ve dnech 16. května – 18. května 2008. V těchto dnech se v rekreačním zařízení Radost v obci Horní Jelení konal 31. ročník Mistrovství České republiky Soutěže dětí a mládeže v radioelektronice.
V pátek 16.5.2008 se do velice příjemného prostředí rekreačního zařízení sjeli nejen všichni účastníci mistrovství, ale přijel jejich doprovod a rozhodčí. Soutěžícími nebyl jen tak někdo, všichni měli za sebou utrpení postupů přes okresní kolo soutěže do krajského kola a teprve po vítězném tažení krajským kolem, na mistrovství České republiky. Byli to tedy zástupci jednotlivých krajů, kterým se v jednotlivých kolech nelenilo a proto se jim zelenilo ve formě postupu na mistrovství. V místě konání již byli pořadatelé mistrovství. Pracovníci Domu dětí a mládeže Hradec Králové, členové radioklubu OK1OHK a pardubického radioklubu OK1KCI, tedy neformálního spolku PRDEC. Trička pořadatelů (PRDCů) provázela účastníky celou soutěží. Nelze zapomenout na vyhlašovatele celého mistrovství, bylo jim Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Český radioklub.
Rozhodčí byli připraveni již v pátek hodnotit odborný test. V sobotu potom posoudit domácí-dovezený výrobek a výrobek sestavený na mistrovství. Celá soutěž probíhala ve třech kategoriích. Ž1 mladší žáci ve věku do 12 let, Ž2 starší žáci 13 až 16 let a kategorie M mládež 19 až 19 let. Mimo zápolení měli účastníci možnost vyzkoušet na vlastní kůži rádiový orientační běh nebo provoz na radioamatérských pásmech pod značkou OL31MCR. Kryptogram není potřeba vysvětlovat.
A jak všechno dopadlo? V kategorii Ž1 se na prvním místě umístil Zdeněk Častorál z kraje Plzeňského, na druhém místě František Štefanec z Prahy a na třetím místě Jan Podloučka z Jihomoravského kraje. V kategorii Ž2 se na prvním místě umístil Michael Voříšek z Karlovarského kraje, na druhém místě Joel Matějka z Budějovického kraje a na třetím místě Pavel Trutman z kraje Moravskoslezského. V kategorii M se na prvním místě umístil Martin Smolka z Moravskoslezského kraje, na druhém místě Martin Sedláček, který soutěžil za Prahu a na třetím místě se umístil Pavel Vitvar, člen družstva Královéhradeckého kraje. Ve družstvech se na prvním místě umístila družstva Prahy a Moravskoslezského kraje. Za Prahu soutěžil v kategorii Ž2 náhradník z Moravskoslezského kraje a v kategorii M zástupce Královéhradeckého kraje, který se v soutěži družstev umístil na třetím místě.
Děkuji všem pořadatelům a organizátorům, klukům výše jmenovaných radioklubů. Jejich činnost a pracovitost byla úžasná. Až na nějaké akci HAMů potkáte někoho s nápisem PRDEC, Pardubice-Hradec Králové na zádech, vězte, že to je pracant a parťák k pohledání.
Co na závěr? Děkuji všem rodičům a vedoucím kroužků, kteří si najdou čas na své, vlastně naše děti. Ve většině případů se jedná u nich o obrovské fandovství, které není honorováno nebo velice minimálně. Ještě jednou moc DĚKUJI. Děkuji také sponzorům, kteří se stávají nedílnou součástí naší činnosti a bez kterých bychom měli o moc víc vrásek. Děkuji proto, firmě Cegelec a.s., firmě TIPA, MEDORO, RETIA a nakladatelství BEN. A ještě jednou děkuji Českému radioklubu, který byl garantem, vyhlašovatelem soutěže a zdrojem zásadních financí.
A pamatujte si, že lidé, kteří běhají s pájkou po bytě nebo jiné místnosti, vyluzují puch tavené kalafuny, občas vypnou proud v bytě, propálí koberec nebo dokonce křičí něco do mikrofonu připojeného k černé krabičce, která vydává zvláštní změť zvuků, v lepším případě signály morseovy abecedy, nejsou šílenci. Mají jen strašně krásného koníčka. Pokud nevěříte, přijďte mezi ně a budete mile překvapeni. Vždyť nejmladším účastníkem byl 8 letý David Balda z družstva Královéhradeckého kraje.

Vojtěch Horák, OK1ZHV







Štítky: , , , ,

17.10.2007

Prdec, aneb jak to všechno vzniklo

PRDEC
Byl jsem požádán o vysvětlení onoho krásného slova v titulku. Nuže dám se do toho.
V době dělení krajů (bez našeho souhlasu) se na výroční členské schůzi radioklubu OK1OHK (možná, že to bylo jinde) sešli členové několika radioklubů. Nejen, že byli z několika radioklubů, ale byli i ze dvou krajů, Pardubického a Královéhradeckého. Vzhledem k tomu, že s rozdělením na menší celky nesouhlasily (v množství je síla a ten večer byla), začali řešit dané skutečnosti. Nebudu zabíhat do detailů a nebudu psát, co všechno snědli a vypili, aby je níže uvedené napadlo.
Budeme mít vlastní skupinu, která se bude jmenovat...... a bude mít svůj erb........ a prapor...... Tím dáme na jevo svůj nesouhlas s vytvořením hranice kdesi u Opatovic nad Labem.
To je začátek. Konec je jasný, název PRDEC je složenina
Pardubice Hradec.
V erbu mají hradečáci LVA, KUNĚTICKOU HORU (pohled od Hradce Králové) a půlku koně (hádejte, koho asi je). Pardubáci mají v erbu KONĚ, KUNĚTICKOU HORU (pohled od Pardubic) a malého lva (tady už otázku pokládat nebudu, vše je jasné). Na praporu bude lev, kůň a Kunětická hora. Zatím zůstalo jen u názvu, ale snad se časem povede vše dotáhnout do zdárného konce. Je krásné, když nápis na vašich mužných zádech budí obdiv a čtenář si žádá vysvětlení.
Vše je jasné. Nyní budu už jenom říkat, podívej se na webové stránky a tam si přečteš vše.

Je mi velice líto, že se nemohu zúčastnit souboje měst, který je připravován na konec října do pardubické ČEZ arény. Jsem si jist, že bych dostal přez hubu (možná i dvakrát), protože bych musel fandit všem. Zdravím všechny mé příbuzné a všechny kamarády do Pardubic.

Než se podepíši musím vám všem sdělit tajemství. V roce 2008 pořádá Mistrovství České republiky dětí a mládeže v radioelektronice právě PRDEC. Akce proběhne ve známem prostředí kempu RADOST v Horním Jelení.

Vysvětlení se pokusil podat Vojta OK1ZHV (z Hradce Králové)



Štítky: , ,

Letní tábor s lektory Prdce

Když už mi to funguje, tak musím poslat odkaz na stránky naší letní činnosti.
http://jedlova.cenzurovano.cz
Zde najdete vše co se dá dělat prvních čtrnáct dní o prázdninách s talentovanou mládeží.
Jedná se o letní tábor, který organizuje DDM Hradec Králové a na kterém jako vedoucí a odborní lektoři již několik let působí členové společenství PRDEC.

Vojtik

Štítky:

DEN SPOJOVACÍHO VOJSKA II.



Dne 30. října 2007 oslaví spojovací vojsko AČR 90. výročí svého vzniku. K této příležitosti uspořádalo Vojenské technické muzeum Lešany Den spojovacího vojska. Akce se konala dne 30. září 2007 ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech u Týnce nad Sázavou. AČR předvedla vše, co se týká nejen novodobé spojovací techniky, ale i historickou techniku. Bylo možné shlédnout nejen statické, ale i dynamické ukázky. Mimo kouřových signálů, poštovních holubů, indiánských poslů a dalších, byly předvedeny ukázky nejmodernější digitální komunikace a datových přenosů. K této příležitosti byla slavnostně otevřena stálá expozice spojovacího vojska.

Proč se na DDM objevuje povídání o této události? Spojením se zabývá i jeden z mnoha zájmových útvarů Domu dětí a mládeže – Radioklub OK1OHK. Radioklub OK1OHK přijal žádost Českého radioklubu Praha o pomoc při zajištění nejen akce v Lešanech, ale zabezpečení doprovodného programu. Tím je aktivace volacího znaku OL90SV. Zasvěcení jistě poznali, že se jedná o kryptogram „90 let Spojovacího Vojska“. OL je označení české rádioamatérské stanice. Stanice byla aktivována dne 15.září a její provoz bude ukončen dne 15.října 2007. Za spojení s touto stanicí jsou vydávány příležitostné QSL lístky. Tyto lístky jsou potvrzení o vzájemném spojení nejen s touto radiostanicí, ale i mezi libovolnými radioamatéry celého světa. Radiostanice s volacím znakem OL90SV vysílá z prostor DDM pod znakem OL90SV/P ( /P znamená, že stanice pracuje mimo své stálé-povolené pracoviště). Ve dnech 29.září až 30.září vysílala z Lešan pod značkou OL90SV, to znamená, že členové radioklubu OK1OHK se oslav osobně zúčastnili a podíleli se na zabezpečení ukázky navázaní spojení v amatérských podmínkách. Jak OK1OHK reprezentoval Dům dětí a mládeže a sebe nemůžeme hodnotit. Část oslav se nám povedla, protože v muzeu v Lešanech byl radioklub hodnocen výtečně, další záleží jen na radioamatérech. Musí udržet v provozu značku OL90SV do 15.října, potom musí vyplnit potvrzení o spojení (QSL lístky) a ty odeslat jednotlivým radioamatérům. Potom si budou moci členové radioklubu říci „HOTOVO“, zatím vše zvládají.

Po dobu vysílání navázali operátoři 665 spojení všemi druhy provozu se 32 zeměmi. O tento výkon se zasloužili operátoři Pepa OK1ES, Martin OK1FMS, Vojta OK1ZHV a Petr OK1- 36157, poslední tři jsou členy radioklubu OK1OHK Domu dětí a mládeže Hradec Králové.

Jen tak pro vaši informaci, Dne spojovacího vojska se účastnilo 8 000 diváků.

Štítky: ,